Móda,  Pro ženy

Můj jarní úklid oblečení

Je docela pochopitelné, že se v průběhu let měníme, mění se naše potřeby a tím pádem i potřeba toho, co si chceme obléct. I obyčená změna zaměstnání může způsobit, že najednou „nemáme co na sebe“.

Změna prostředí, změna šatníku?

Když jsem přijela do Ameriky, zjistila jsem, že se mi změnily potřeby a tím pádem jsem musela trochu pozměnit šatník. Před odjezdem jsem pracovala jako učitelka ve škole, oblékala jsem se tedy dost formálně. V Americe jsem oproti tomu potřebovala pohodlné oblečení, protože jsem pomáhala ve školce s menšími dětmi a trávila hodně času v našem obytňáku, tedy „doma“.

Do Ameriky jsem si zabalila s sebou jen některé oblečení a k tomu jsem využila metody a projektu 333. Zbytek na mě čekal zavřený v krabicích. Snila jsem o tom, že po návratu do Čech se chci pustit do velkého úklidu šatníku. Některé kousky mi tam opravdu chyběly. Naopak některé vůbec. 

Čas na změnu a Konmari

A tak po vzoru Marie Kondo a její Konmari metody jsem všechno vyložila na postel. Úplně každý kousek včetně ponožek ležel na posteli. A že to byla pořádná kupa. Každý kousek jsem vzala do rukou a zeptala se sama sebe: „Dělá mi to radost? Miluji tento kousek?“

Co se dělo?

V prvním případě jsem byla velmi překvapená, že mám tolik oblečení. Otázka je, co je hodně a co je málo. Přece jen žijeme v zemi, kde jsou čtyři roční období. Na druhou stranu vnímám, jak důležité je opravdu všechno oblečení dát na jednu hromadu. Případně já jsem si ještě k tomu představila, kolik je to kufrů.

A moje oblíbená otázka: „Co bych si vzala s sebou, kdybych měla jen jeden kufr?“

Další fáze

Když jsem brala předměty do ruky, bylo těžké nechat rozhodovat jen „pocit“. Často se do mé mysli vkrádal mozek a říkal např: „To ještě unosíš, není to tak špané, na doma je to dobré,…“ Co tedy vnímám je, že třídění šatníku je vlastně meditace a napojování se na naše srdce. Protože se neptáte: „K čemu si to vezmu?“ Ptáte se: „Dělá mi to radost?“

To nedám

Najednou na mě padla zvláštní nálada, trochu jako splín a únava nakombinovaná dohromady. Co se to děje? Asi tomu začínám rozumět. S věcmi, které vlastníme se poutá hodně, poutají se k našim věcem příběhy a emoce. A je to proces očisty na všech úrovních. Cha!

A někdo by si řekl, že jen vytřídí šatník. Kdepak, cítíla jsem hodně emocí a loučení se se starým kouskem sama sebe.

Zírat a jenom zírat

Pak už jsem musela vypnout i hudbu. Koukala jsem do krbu na to, jak hoří oheň. Do svého deníku jsem napsala pár poznámek. Hlavní pro mě ale bylo to, že jsem své emoce naplno prožívala. Podle všeho třídění šatníku není jen třídění šatníku. Není to jen o tom, sluší-nesluší, padne-nepadne. Třídíme část našeho života a hlavně naše myšlenky.

Pokud se kousek rozhodnete už vyřadit, rozhodně mu poděkujte za čas, který jste spolu strávili.

Závěrem

Rozhodně doporučuji udělat si den pro sebe a svou mysl. Jedním z nejdůležitějších kroků je vytáhnout všechno oblečení na postel a poctivě se ptát. Nenechte za sebe rozhodovat mozek, ale srdce

Po vytřízení si sestavím svůj šatník podle projektu 333, a pokud půjdu nakupovat, budu se řídit svými pravidly pomalé módy (tipy najdete v článku).

S úctou ke zkušenostem

PureEarthWoman

Jsem montessori učitelka a žena obdivující přírodu a mou vášní je vedení ekologicky šetrné domácnosti. Už několik let provádím ve svém životě i domově změny tak, abych žila naplněný život s co nejmenší zátěží pro přírodu. 

Napsala jsem e-book 12 pilířů bezodpadového života aneb Jak s úsměvem a lehkostí produkovat méně odpadu. Své zkušenosti ráda předávám a sdílím s ostatními způsob, jak tyto změny mohou být radostné a jednoduše aplikovatelné.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

42 ÷ forty two =