Móda

Jak nakupuji oblečení

Ano, i já jsem si zažila nakupovací mánie! Od patnácti jsem část peněz vydělaných na brigádě utratila za oblečení ve slevách. Velice rychle jsem ale zjistila, že to není úplně naplňující a hlavně pořád cenově nedostupné, pokud chtěl člověk držet krok s trendy. Zhruba v osmnácti jsem začala chodit s kamarádkou po sekáčích. První důvod byl nízká cena a druhý důvod byl, že jsme se snadno dostaly ke značkovému oblečení. Oblečení ze sekáče taky už bylo časem a nošením prověřené, nebarvilo a mělo zkrátka lepší výdrž. 

Dodnes na to ráda vzpomínám, protože to byl vždy parádní zážitek.

To místo, kam jsme chodily, jsme přezdívaly hrabárna. Těsně před otevřením dveří jsme se tiskly společně s dalšími oblečení chtivými dámami. Jakmile zachrastily klíče v zámku, atmosféra v davu byla podobná roji ve včelíně a všechny dámy, včetně nás, se cpaly dovnitř. Oblečení jsme házely do velkých igelitových pytlů, protože nebyl čas zkoumat, kdo je kdo nebo co je co, a až později jsme ho zkoušely.

Ze začátku v prostorech nebylo zrcadlo ani kabinky, takže jsme si s kamarádkou kryly záda a zastávaly funkci upřímného zrcadla. Jeden kus byl za 19Kč. Takže si představte to nadšení najít jako nové džíny značky Levis. Za tu cenu super ne? Tak se stalo, že jsem naakumulovala spoustu oblečení a měla jsem celkem veliký šatník.

Přes nakupování v sekáči jsem občas zabrousila i do konvenčního obchodu.

Na trička v sekáčích jsem neměla až takové štěstí nebo byly hodně obnošené. Zdálo se mi tedy lepší je koupit nové. Začala jsem si všímat, že se třička z obchodů začaly tak nějak divně točit a švy už neměly rovnoměrně na bocích, ale na břichu a na zádech. Někdy se tak nějak vytahaly na jednu stranu. Rozhodla jsem se zkoumat materiály. Vrtalo mi hlavou, proč ten krásný svetr, na který jsem pracně šetřila, po pár vypráních vypadá omšele. A co je vlastně ten polyester, ze kterého mám šaty?

Někteří možná tušíte, kam mířím. Móda se zrychlila. Bavlna je náročná na pěstování, tak ji nahradil plast. Poptávka po oblečení se zvyšuje nejen vlivem médií, a tak oblečení šijí i děti. Není čas, tak se šije horkou jehlou (např. nesprávně začištěné švy). Šetří se na materiálech a tak se střihy dělají šikmo a ne po směru vláken. Více o pojmu fast fashion se můžete dočíst zde nebo tady. Možná budete překvapeni, že se to týká i “drahých” a v našich očích “kvalitních” značek. Nechci příliš zabíhat do detailů, protože tato problematika byla popsána skvěle jinými. Chci za sebe říct, že se to týká každého z nás a je na čase se zajímat, odkud pochází naše oblečení. Kdo ho šije a za jakou cenu. 

Protože už i sekáče se změnily. Dnes najít šaty z bavlny je docela umění. Přichází na řadu rozuzlení našeho příběhu. Jak jsem se naučila mít co na sebe s relativně malým počtem kusů oblečení. Odpovědí je Projekt 333.

Doslechla jsem se o něm na podzim roku 2016. Hlavní myšlenkou je mít na sezónu 33 kousků oblečení včetně bot a doplňků. U nás bych řekla, že jsou sezony čtyři: jaro, léto, podzim a zima. Jaro a podzim se zdají teplotně podobné, ale vnímám, že mám chuť nosit trochu jiné barvy. Na jaře světlejsí a na podzim zemitější. Více o projektu zde. 

Výhody projektu, které jsem vypozorovala:
  1. Člověk si uvědomí, co opravdu rád nosí. 
  2. Ujasníte si, co s čím se dá snadno kombinovat. Šatník se stává ucelenější.
  3. Ráno máte snadnější rozhodování co na sebe, protože vybíráte z méně než 33 kusů. 
  4. Přesně víte, co vám v šatníku chybí. Při nakupování pak šetříte čas.
  5. Vyvarujete se bezcílnému brouzdání po obchodech a bezduchému nakupování. Máte prostě plno.
  6. Postupně své kousky třídíte, ty co nenosíte, posíláte dál. 
  7. Časem nabydete dojmu, že máte hodně možností a není třeba něco koupit hned. Je lepší si počkat, až najdete to pravé. 
  8. S výběrem chybějícího kousku na sezónu si dáte více záležet. 
  9. Rozhodně ušetříte a může vzniknout prostor etickým značkám oblečení (které jsou někdy dražší).
  10. Snadněji odoláte marketingu v obchodech a výhodným slevám.

Projekt miluji. Dost se mi zmenšil šatník, přesto mám stále spoustu možností a nenudím se. Věci, které jsem vyloučila, byly převážně poslední kousky z polyesteru a oblečení, ve kterém jsem se necítila skvěle. Chystám se napsat více o materiálech, takže zůstaňte na příjmu. Ráda volím etičnost, tedy značky oblečení, které mají přímý kontakt s lidmi, kteří mé oblečení vyrábí. Méně kousků, ale více kvality. Jak to máte vy?

Pureearthwoman

Jsem montessori učitelka a žena obdivující přírodu a mou vášní je vedení ekologicky šetrné domácnosti. Už několik let provádím ve svém životě i domově změny tak, abych žila naplněný život s co nejmenší zátěží pro přírodu. 

Napsala jsem e-book 12 pilířů bezodpadového života aneb Jak s úsměvem a lehkostí produkovat méně odpadu. Své zkušenosti ráda předávám a sdílím s ostatními způsob, jak tyto změny mohou být radostné a jednoduše aplikovatelné.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

18 + = twenty five