Různé

5 věcí, kterých si vážím po návratu z USA

Je to zhruba měsíc, co jsme se s manželem vrátili ze spojených států zpět do Čech. Byli jsme tam přibližně rok. Když jsme odlétali do USA, všem možnostem jsme byli otevřeni a zejména tomu, že v Americe zůstaneme několik let. Zvlášť pokud to bude náš projekt potřebovat.

Už po prvních dvou měsících jsme ale vnitřně cítili, že nám Česká republika chybí. Přesto, že jsme už něco s manželem procestovali v minulosti a máme zkušenost i s životem v cizí zemi, volání naší rodné země bylo tentokrát mnohem silnější. Už to nebyl z mého pohledu jenom takový ten stesk po domově. Zkrátka jsem velmi ráda, že jsme zpět.

A co jsem se za rok v Americe naučila? 

1. Naučila jsem se, že jsme tvůrci a máme vždy možnost se rozhodovat.

Ze začátku to vypadalo, že v Americe prostě „musíme“ zůstat a nejde to jinak. Nedokážu přesně popsat, jak to funguje. Ale věřte, že máme velkou moc ovnivnit v našem životě i to, co zdánlivě závisí na někom jiném. Síla mých myšlenek na Českou republiku pomohla tomu, že jsme se nakonec vrátili.

2. Lidé v Čechách si umí udělat čas na relaxaci a v sauně se věnují prostě jen saunování.

Ráda chodím do sauny a tak jsme samozřejmě saunu hledali i v Americe. Našli jsme fitness klub se saunou. Hurá! To, že jsme do sauny šli v plavkách, protože byla smíšená, to jsme ještě dovedli pochopit. Ale když jsme viděli, jak do sauny ostaní domorodci chodí v botách, sportovním oblečení, s mobily a se sluchátky. To už bylo na mě moc :D.

Děkuji za všechny Čechy, kteří nelezou do sauny s mobilem.

3. Většinou si umím najít více výmluv než důvodů k akci.

Uvědomila jsem si, kolikrát jsem se vymlouvala, že něco nemůžu. Příklad: Nemůžu si dát pleťovou masku, protože bydlíme v obytňáku, nechci si dávat masku před manželem, je to divné, nemám čas… Přitom stačí vykomunikovat s manželem, že chci být chvíli sama a dohodnout se, který den si „zmaskuji“ obličej.

Po roce v obytňáku najedou vidím spoustu věcí jednodušeji. Stačí chtít a umět se otevřít řešení

4. Mateřská dovolená je luxus.

Trošku kontroverzní téma. Ale přece jen chci upozornit na to, že volno z práce před porodem (šest týdnů) a po porodu (až tři roky) je opravdu luxus, který třeba v Americe neexistuje. Zkrátka v Americe dostanete volno po porodu šest týdnů, když máte velké štestí na zaměstnavatele a pak hurá zpět do práce a miminko obstará vámi najatá chůva.

5. Česká příroda je krásná a nemá hranice.

Můžeme se tady jen tak procházet, většina lesů je státních a nejsou nijak oplocené. Být v přírodě je zadarmo a být v národním parku je taky zadarmo. Možná si ani neuvědomujeme, co tady vlastně máme.

Jít se projít v Americe není jen tak. Jde to jen v parcích, kde jsou přesně vyznačené trasy. Ostatní území jsou v soukromém vlastnictví. Může to znamenat i to, že když jsme jednou zastavili na hezkém místě v obytňáku s výhledem na lesy, tak nám přišel pán říct, ať odjedeme, protože mu stojíme na jeho soukromém pozemku.

Zajímavostí mezi kulturami a zvyky je samozřejmě více. Tohle jsou jen mé osobní postřehy, které pro mě byly nejsilnější. Pokud se chystáte do USA a máte nějaký dotaz, rozhodně neváhejte se zeptat. 

Zdravím vás z rodné hroudy

PureEarthWoman

Jsem montessori učitelka a žena obdivující přírodu a mou vášní je vedení ekologicky šetrné domácnosti. Už několik let provádím ve svém životě i domově změny tak, abych žila naplněný život s co nejmenší zátěží pro přírodu. 

Napsala jsem e-book 12 pilířů bezodpadového života aneb Jak s úsměvem a lehkostí produkovat méně odpadu. Své zkušenosti ráda předávám a sdílím s ostatními způsob, jak tyto změny mohou být radostné a jednoduše aplikovatelné.

2 Comments

  • Michal

    To je hezky postreh, ze priroda je zadarmo, vetsina lesu statnich a muzes se jit projit vsude. Ale jak dlouho jeste. Hodne poli, luk a lesu uz nekomu patri, at uz jsou to restituenti, nebo novi, soukromi vlastnici a plotu pribyva… Uz se mi i stalo, ze vyznacena turisticka stezka je prerusena plotem ( puvodne vedla a stale vede pres soukromy pozemek) a nelze po ni pokracovat… Bohuzel. Pral bych si, aby to bylo, jako kdyz jsem vyrustal.
    Jean-Jacques Rousseau – „You forget that the fruits belong to all and that the land belongs to no one.“

    • Kristýna

      Děkuji za komentář. Věřím, že čím více se budeme procházet, tím více lidem na tom bude záležet a budeme mít pořád kam. Krásný citát…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

seventy eight + = 81